u vody...

sedím na břehu
spálenej jako žárovka
asi to nebyl dobrý nápad
namazat se desítkou
příště použiju krém
s faktorem třicítkou…

kolem tiše poletují
modravé vážky
a břízy šumí
tak jak to břízy prostě umí...

najednou mě něco popíchlo
já vstal
přeplaval na druhou stranu
a ocitl se ve vidění…

prastaré
složité
zádrhele
na duhových liniích času
se vytratily
a ty ses vynořila z hlubin...

můj klid v klidu
přestal být klidem
ale ty působíš klidně
protože se hýbeš
a pronikáš zemí i nebem…

jsi tanečnice vzniku a zániku
stvořitelka neobvyklého
taková jedinečná
malá sraženina
co se stává mnohým
aby se posléze
všechno složilo v jedné…

jsi nenápadná pozorovatelka
nápaditá nápadnice
opředená legendami
dráždíš mou fantazii
a svou vířivou náušnicí
propíchlas mi srdce...

pak jsem se probudil...

chvíli jsem si myslel
že jsi se potopila
ale tys jen změnila polohu
posunem kontinentů…

vím možná to vypadá
jako historka
co vyrostla z představivostí
ale
ty jsi skutečností…

dotýkám se tě
a ty jsi pokaždé jiná
pojď půjdeme
do světa pletiva událostí...