papírenská...

okapové svody zakloktaly
a vyplivly chuchvalec vody
co se zdržel po dešti
v záhybech střechy
a já sledoval
potrhané nebe
potichu sunoucí se
jako řeka šedivě ledových ker…

čas někde ztratil smysl
tak ho odešel hledat
ruka s kusem flákoty
nakrmila vlka
já se položil v seníku
do upražené trávy
kolem voněly ostružiny
a ta noční řeka
v zátočinách mysli
vyplavila laskominy snění
jednoho malého kluka
mládí a her…

tenkrát ve staré papírně
u zapadlé vesnice v hraničním pásmu
když přivezli novou várku
tam pomáhal tátovi třídit
a potom zachumlán do hřejících svitků
prozkoumával tu spoustu papíroviny
četl si z ohmataných paperbecků
hltal příběhy
ocital se na neuvěřitelných místech
a dokonce ochutnával listy
jedli jste někdy papír?
já přímo baštil 100+1 a Světy
v obrazech...

co je zvláštní
že dnes některé z těch snů souhlasí
s tehdy imaginární skutečností
a já pořád dál věřím
že i ty ostatní
někde čekají
na odhalení….