ne hmatatelná...

na prámu
z pohyblivých písků
ve slunci
prodlužujících se stínů
foukla jsi do chmýří
na odkvétajících schodech
do podzimu
a s kapkou rosy
na prstu tikotu
v kapesních hodinkách
jako otevřená kniha
pana Brailla
ležíš zasněná
na zeleném sametu
s rudým jablkem nedaleko ruky
šaty se svezly po stehnech
s pohledem v obraze nad sebou
přiložila jsi mi prst na ústa
a já usazen v sedlině
se dvěma otazníky
proti sobě
nahmatal dlaní
členitost vrchovin i prohlubní
tvého těla...