tah jeřába...

v obležení
podivné pohostinnosti měsíce
co se tváří
jako špatně usmažené vejce
plavím se
v oceánu soukromé bolesti
a snažím se
skalpelem zastavit čas
ale připadám si
jen jako krvavý sběrač
cenzurovaných snů....

noc rozložila své černé zboží
ty jsi nezvěstná
já nežádoucí
oba uvězněni
v průhledné smyčce
časového omezení
na mezi
mezi věčností
a smrtí...

dámo se slunečníkem
vím že jsi žena jiného osudu
ale
i když je tento den plačtivý
a já jsem oblečen na zabití
dostal jsem bláznivý nápad
nechme se unést...

zaslechl jsem
že míříš na ostrov stříbrných volavek...

počkej chvíli
doženu tě na hranici
a zmizíme spolu za zdí náhod
v puklině vesmírného chodníku
s výkřikem šedých vlků...