navrtaná...

ploužím se světem
pokroucený do vývrtky
s třískou za uchem
dny jsou naštosovány
jeden na druhém
a jen tak
jakoby mimochodem
prochází zrcadlem...

pak jsem tě zahlédl...

vzduch kolem zajiskřil
ticho se rozpáralo
jakotem sirén
jako moře žraločí ploutví
a všechny dlouhé chvíle
se slily v jeden okamžik
kdesi nad nebem...

ptáci se obrátili na záda
aby nás mohli pozorovat
ty se usmíváš
a já rozpálen do ruda
nepřekonatelným studem
zastavil a čekám
až dudu dohnán
vlastním dechem
a konečně se vyslovím
osvobozen...