jinovatková...

temně rudé šípky ustrnuly
do nehybné pózy
v ledové krustě
a segmenty mlhy
jsou tak husté
jako bych narážel
do kamenné zdi...

bolest v hrudi
si na chvíli odskočila z pasti
na nákupy
tak si musím pospíšit
a přijít tomu na kloub
než se vrátí
ke své povinnosti...

zatraceně
nemůžu si vzpomenout
proč jsem chtěl na ni
vlastně zapomenout
prostě to nejde
asi patří ke mně
smutně se potuluji
namrzlou alejí
zřejmě ji mám
svým způsobem rád
ale pssst
to jí neříkejte...

a sakra
už je zpátky
auu...