kalená...

rána...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
měl jsem za to
že už se zahojila
ale
chyba lávky
nepřítel z dávných časů
zasutých v nepaměti
se vrátil zpátky...

zběsile proběhl jsem
průvodem oživlých mrtvol
každodenních protagonistů
divadla v ulicích světa
a zhroutil se
zkroucený bolestí
rozjitřených ran
zešedivělý časem
do povlávajícího stínu
majestátních buků
v zámeckém parku
u mramorových bloků
zkamenělých explozí
divokých fantazií pestrosti
neznámých autorů...

Ona se nevzdává
stojí klidně opodál
ve svetru z cejby
s trsem vřesu a čeká...

dáma co mi stále připomíná
tu špetku dobra
co někde uvnitř kdysi zasadila...

tak přece
vím to
nežiju do ztracena...

zvedl jsem se
kráčím k ní
ona se usmívá
a jde mi naproti....

Fortuna...
» 06.12.2009
» komentářů: 7

» 06.12.2009 - 01:00
nj závěr úúžasný
» 06.12.2009 - 09:14
hašlerka:
Jsem osud
jsem náhoda
čekám na nás
na oba
jak vzpomínka
co se vrací
zahřeje
personifikací
štěstí a naděje. Nádherné, Jíro..ST!
» 06.12.2009 - 14:45
Mbonita:
máš štěstí
» 06.12.2009 - 19:37
Kapka:
tu špetku dobra
co někde uvnitř kdysi zasadila... a teď kvete (štěstí?)
» 07.12.2009 - 00:18
jita.1965:
.. vrtkavá
» 07.12.2009 - 09:09
Acham:
dobře napsané ST.
» 07.12.2009 - 17:35
isisleo:
)
Předchozí: karbonová,,, | Následující: mikulášská ruleta...

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku