neuchopitelní...

seděl jsem na mezi
mezi realitou a jejím opakem
ve svém oblíbeném baru Svět
přemýšlel o něčem
potichu bez slov či vět
když si přisedla nedaleko
a já zůstal v tranzu civět...

ten obraz půvabné siluety
neskutečně vylepšil můj obvyklý pohled
do temné hladiny ve sklenici
jakoby mi někdo jednu natáh
ja zavětřil jako pták
co najednou ucítil
že se musí vydat na tah
roztáhl jsem ruce
začal mávat
a vzlétnul k té holce....

podívala se tak
že by tomu žáru očí
uhnulo pohledem i zrcadlo
a zahanbeně popraskalo
já se usmál jako blázinec
mystérium Arktidy padlo
a pod ledovým příkrovem
mé vnitřní země
začalo být živo...

víříme
kolem sebe
jako vějíře u tváří
a s chutí trávíme chvíle
v té zvláštní atmosféře
magnetických polí
abychom na okamžik mohli být
tajemstvím zvířecích smyslů
příjemně zpolarizováni...

někdy potom
se neslyšně zvedla
a s jednou
nevyslovenou myšlenkou v očích
a
ještě jednou
že se zase jistě uvidíme
splynula s nocí...