tři devítky obráceně...

dívám se
planoucím zrakem
mágovským zrcadlem
na jedno místo
kde vládne pýcha
a soudcem je nevděk...

epigon
s bezcitným rozumem
skalpuje grotesky
padá mrtvý sníh
a soukromí je v pastě...

za nehty zalézá
hříšný mráz
sny jsou přidušené
černými závoji
a odevšad čouhá bezedno
propastně...

s koňským úžasem
myšlenky putují kyvadlově
tam a sem
lovci pamětí se procházejí
mylnými ději
a ožehnutí eunuši se nesmějí...

výrobník domova se rozbil
používají se energetické vysavače
a rádcové smrti tvrdí
zabij abys uzdravil
spaste jidáše...

revoluční samet zezelenal kletbou
vybíráme drobky z kobky
všude kolem
se potulují leopardí stíny
všichni klokani
zůstali trčet v zoomu
jako obrácený mixér
v moři z písku
které neteče ani nepoteče
bez vln
rozkládá se všude
antibájná doba ledová
a
nikdo neví
jestli je to místo
peklo nebo zem...