užívattěl...

listí na stromě se sešikovalo
do ptačího tvaru
a vzlétlo...

půlnoční kachna si zapěla labutí píseň
tím svým originálně nespisovným dialektem
z hloubky potemnělého kopce
odstrčeného stranou světa
se lehce vynořil Leviatan
kterému v útrobách srdce
tiká sem tam časem...

no tak co by
duši naruby si dám
jako otevřený deštník
slunce i déšť si nachytám...

dívám se na příboj
ten věčný boj otázek
moře a pevniny
kdo zvítězí
sám se svou milou přítelkyní
samotou
mám ji rád
v jejím mlčení
jsou totiž ony odpovědi...

vzal jsem si černý oblek
vím je trochu potřísněný červení
a ty v noční košili
pohladíš mne zase po tváři
jemným ostřím
a já ti řeknu
dobrou ty moje Ráno...

víš
až ten deštník jednou sklapnu
jako víko od klavíru
sbalím si svou duši do víru
a rozptýlím se
k tobě do vesmíru
ke hvězdám...