podprahová...

skrýváš se
pod limitem vnímání
a já tě často vídám
bez uvědomění
protože přecházíš
rovnou do mého podvědomí
kde se probouzíš...

peklíš
vytváříš kaldery vášní
hluboké kilometry
jezera roztavené víry
soptící vulkány emocí…

ledíš
chladíš
hladíš
temné linie
zamrzlých moří bezmoci...

magnetíš
ve světelných spirálách
zářivě rotující
mladem bílíš
život pomíjivý
co nikdy nezačal
nikde nekončící....

jsi řekou z galaxií
botanickým jádrem
bezedná studna vesmíru
a já člověk omylu
u kulatého stolu
přilepen uchem
na žehličce...

v nádechu před výbuchem...