vám nice...

stál jsem proti zdi
zuřící bouře běloby
s přivřenýma očima
a viržínkem v koutku…

když tu mezi námi
bez vyzvání
přitančila ona
jako vždycky
se škraboškou
a roztáhla svá křídla
zatmívání…

vmetla mi do tváře
výraz překvapení
a v útrobách uší
ensalmadora zašeptala
rozcuchám vlas ti…

vytržen oknem
otáčkami motoru
v agónii slasti
pokrytý ohněm
cítím všude tvé prsty...

pak otočila klíčem
zrušila světlo i zvuk
a já slyšel jen
praskot chladnoucího kovu
s červíkem v hlavě
pojídajícím svou potravu…

obejmi mne
živočišně žraločím stiskem
podíváme se spolu
co je schované za zdivem…