samadhi...

má chůze byla netečná
ale jen do té doby
než jsi prošla kolem
pak jakoby náhle
zazněla trouba válečná
zmlknou ptáci
běžci začnou ztrácet rytmus
důchodci zapomínat
na své štěkající dogy
a všichni podlehají kouzlu
tvé neviditelné drogy...

v duchu si říkáš
pohlédněte
jen si mě klidně zalívejte
možná se vám zazelenám
ale neporostu…

já se jen usmívám
děvče to já z tebe vyrostu...

mám z tebe
v jednom oku
nejmíň čtyři dioptrie
a v tom druhém
zase poskakuje cink
chtěl bych to jednou zažít
uvidět zblízka
tvůj živočišný apetit
má Venuše
než mě přikryjí
prkennou dekou
a vraný kůň
s černými fanglemi
se mnou odkluše…