pravděpodobně...

neúnavný šerý máklovec
co chytá padající krásno
pinzetou
v přílivu krajin
tam kde nikdy nebyl
ukrytý v hloubce
denních zvláštností
a se silou údernosti vzduchu
odolává vyděračům
svodů podsvětí
co barví
z hravé něhy sněhy
do tmy strachu a chvění
v zoufalství kabaretních umělců...

rozbořenou tváří
možná prolétávají krkavci
ale na můstku úst
chrání poslední bojovníci
bránu úsměvů
a ve zbylém oku
potaženém hávem
z rudého sametu
se zrcadlí ta
dívka s žádostivostí
jako orosená poupata
na kterých dotyky
vykvétají puntíky
skutečností...

nepřestává věřit
nehodlá sázet na jistotu
a pořád bude rychlejší než světlo…

dotýká se
pilířů soutěsky
rozechvělých membrán
mnoha strun
co rozehrát mohou
a prožívá s tebou
autenticky
vše ve vibracích unisono...

má Kassandro...