temná záře...

mračna se scukla do věže
jako kus cukrové vaty
slunce se utopilo ve tmě
a ona stála rozvodněná
v jemných obroučkách
ve fontáně s duhovkami...

usmála se
a řekla veď mne...

uchopilas jemně ostnatou slupku
a já tě políbil
jako dotek vanoucího šálu
když spíš v saténových poduškách
víš
jsi jako pohlazení kůry ovocnanu
když tě omývám ve vaně z porcelánu...

teď už musím jít...

ještě něco ti pošeptám
a ty se zatneš prsty do zad...

neotáčej hlavu
sejdeme se
tam kde čas nic neznamená
sednem si na zábradlí
kde je dost světla
pro nás oba...