v neuronové síti...

seděla na malé plošině
vápencové skály
vytvarovaná do bizarních tvarů
větrem a vodou tisíciletí
v písečném kostýmu
z hedvábné textury
s krátkými rukávy
odhalující jemná předloktí
a na krku se jí houpal
červenočerný šperk
akvária s průhledy
a plovoucími rybami...

provokující
nahé nalíčení
a její vnitrozemí
bylo sadem
ze šťavnatých lákadel
sluncem vymazlených...

změnilas mne tak
že jsem nic nenašel
na svém místě
ani kliku od dveří
a zatoužil po menší velikosti
abych se vplížil
srdcem i buší
pod tvé oblečení...

asi jsem zešílel
mysl se k tobě
přenesla okamžitě
ale tělu to bude trvat věčnost...