Dáreček

Švagrová Jana nám dala k Vánocům krásný porcelánový servis.

Nebudu zapírat, zděsil jsem se. My jim dali jen topinkovač asi za osm stovek. Značka „Lexander“, zapsal jsem si a šel se podívat na net, jestli ho tam někdo nenabízí. Našel jsem ho a náladu mi to nespravilo. Stál skoro osm tisíc. Máme problém, musíme ji k příštím narozkám koupit něco v odpovídající ceně, ať nevypadáme jako šupáci.

Zatracená švagrová! Musí být tak dajná? Kde na to teď vezmeme? Má narozky už v březnu.
No jo, to se jí to kupuje, když ten její má dobře zaběhanou realitní firmu. Ale co teď my s tím? Mám to snad jít vrátit? Urazí se, už víckrát jsme jí říkali, že nechceme drahé dárky, ale ona to nechce pochopit. Ta dobrá duše strašně ráda nakupuje a ještě radši obdarovává.

Co teď s tím? Lehce nabyla, lehce pozbyla. Kdoví, jak to ten její vydělává, poctivou prací dnes určitě nikdo nezbohatne, Možná by ji stačil nějaký obraz nebo něco tak za dva tisíce. Nebude ani vědět, kolik to stálo.

Beztak švagr podvádí na daních. Hmm, kašlu na to, koupíme švagrovi nějaký lepší svetr, tak za patnáct stovek. Možná bychom mohli zajet do Polska, tam je to levnější. Kdo se jich prosil o takový servis? Ani nevím, kam ho postavíme. Manželka říkala, že zabalí do krabice ten, co máme od svatby. Na co? Je rozbitý jen jeden dezertní talířek. A terina. Tu jsem rozbil o manželčiných narozkách. To bylo křiku! Stejně polévku skoro nevaříme.

Realitky jsou zlodějna. Udělají ve Wordu smlouvu a inkasují sto tisíc. To se to pak vytahuje! Co udělají, kopírují to jednu od druhé, to by uměl každý. Stejně jsou to jen nevzdělaní zbohatlíci. Všechno převádějí na prachy. Být, ne mít! To by měli vědět. Všechno se nedá převádět jen na prachy.

Koupím jí knížku. Je sice drahá, stojí tři stovky, ale ať nežeru. Viděl jsem ji ve výkladu, chodím kolem do práce. Jmenuje se „Historie výroby porcelánu v Českých zemích“. Ta se jí určitě bude líbit. Aspoň bude mít podle čeho kupovat.

Střelím ten servis na aukru. Když slevím tisícovku, určitě to někdo koupí. Nebo aspoň pět stovek.