ve výtahu...

vstoupila těsně
před uzavíranými dveřmi
jako do kolejiště
přes spadlé závory
rozjasnit podzemní dráhy
mých houkajících vlaků
padla mi kolem krku
a řekla
konečně sami…

zobcová flétna
zvolna odlévá svůj part
jako padající vločky z kvart
ty ses o mne otřela
jako dřevo na dřeň
já vzplál ohněm
pod rozvířeným vějířem
spletl city do strun
a tys je svými prsty pocitů
rozehrála…

vystoupali jsme
jako slunce nad střechy mraků
a spustili spolu fontánu
zázraků...