Apokalypsa

„Kapitáne, jsme přímo ve středu Velkého Pentagramu. Jak je vidět, neděje se vůbec nic.“
„Rozumím Maslowe.“
Kapitán Gerb hleděl zamyšleně na hologram sektoru AQ7R2, ve kterém se nacházeli. Sektoru, který obsahoval pětihvězdí předzdívané hvězdoplavci Pentagram. Prý se tu děly podivné věci, ztrácely se kosmická plavidla a hvězdoplavci zde mívali halucinace, jakousi fatu morganu. Viděli prý události na Zemi, které se stanou až za tisíc let. A tisíc světelných let – to byla vzdálenost Pentagramu od Země.
Mezihvězdná kosmická loď Curious Fellow, neboli Zvědavec byla první, která dosáhla této oblasti dříve, než posádka příliš zestárla. Lidé na lodi zestárli o 12 biologických let. Na Zemi zatím uběhlo tisíc. Nejmladší člen posádky, syn kapitána Gerba, Robin se narodil až během letu, bylo mu teprve deset. Nikdy neviděl Zemi, ale to mohlo být i výhodou. Vždyť až se loď vrátí, bude civilizace o dva tisíce let dál a svět bude úplně jiný. Bude to podle plánu až v roce 4524.
Bylo rozhodnuto, že se ve středu Pentagramu mají zdržet rok, což bylo považováno za dostatečnou dobu, aby zjistili, zda se tu děje něco mimořádného. Lidstvo stále ještě nenašlo mimozemské formy života a podle zpráv zatoulaných lodí se zde dělo něco mimořádného. Škoda jen, že se žádná nevrátila zpět. Zvědavec měl být první. Ale – kdo ví? Třeba lidé za těch tisíc let přišli na to, jak překonat bariéru rychlosti světla a už je nějaká loď předběhla?
„Budeme čekat. Máme na to celý rok. snad naše přístroje něco zachytí.“

***

Robin ulehl do herní kóje a stiskl tlačítko. Dnes má narozeniny a otec mu jistě připravil nové virtuální prostředí k hrám. Cítil, jak se pomalu noří do hypnotického spánku ..

***

Generále Clarku, červení jsou v plné bojové pohotovosti. Musíme je předběhnout a napadnout je z kosmu dříve, než to udělají oni. Vypadá to, že se chystají k útoku.“
„Bezva, to je skvělá hra!“ zajásal Robin. „Jak se to jmenuje?“
„Apokalypsa.“odpověděl mu telepatickým mostem simulátor.
„A kde se to odehrává?“
„Planeta Země, Robine“
„ A kdo je vůbec generál Clark?“
„Je to vrchní velitel Modrých. Bude dělat to, co budeš chtít ty. Vlastně jakoby jsi to byl ty.“
„Aha, dobrá. Jdu na to?“

***

„Kdo jste majore?“
„Jsem zástupce velitele jednotky vesmírné lokace. Pozorujeme zbraňové systémy ..“
„Vím. Nepřítele. Jaká je pravděpodobnost napadení?“
„Podle našich propočtů v této situaci asi 80%“
„A jaké jsou předpokládané ztráty pokud napadení včas zachytíme a uvedeme do chodu obranné mechanismy?“
„Osmdesát procent výzbroje třicet procent vojáků a šedesát procent civilistů.“
„A nepřítel?“
„Jsme lépe vyzbrojeni, zničíme ho.“
„A co když zaútočíme první?“ zeptal se Robin Clarkovými ústy.
„Pak budou ztráty minimální. Pět procent vojáků a dvacet procent obyvatelstva.“
„A nepřítel?“
„Vyhladíme je. Ale – třeba nezaútočí. Musí přece vědět, že nemají šanci.“
„Jsou to fanatici. Nevěřím tomu. Zahajuji útok.“

***

„Tati, skvělá hra, díky. Jen nevím, jak to restartovat, poradíš mi? Chci vyzkoušet všechny varianty.“
„Cože? Jaká hra?“
„No přece tvůj dárek. Simulace válečné situace v prostředí Země!“
„Nerozumím. Nic takového jsem ti nedal.“
„To je škoda. Všechno to bouchlo. Nevím, jak to vrátit zpátky. Podíváš se na to se mnou?“

***

Kapitán Gerb ulehl do kóje a nechal se vést do hypnotického spánku. Probral se ve známých prostorách Zvědavce. Na obrazovce byla vidět planeta, podle údajů Země. připomínala ohnivou kouli. U palubní desky seděl – on sám. Časomíra ukazovala 07.09.4524 08:16:34.
„Tohle není hra. Tedy ne naše.“ pomyslel si.