odbočka...

jedu si takhle v sedle
divoké chobotnice
když na mě vykoukla
jedna líbeznice
za okem průhlednosti…

vypadala těžko definovatelně
ale něco na ní mě uchvátilo
znepokojovalo
a nutilo prohlédnout ji zblízka
znáte to
studujete cosi
prostředníkem textů či obrazů
a přitom je to uzavřeno
můžete se dívat ale nesahat
jenže já mám rád archiv
vyšlapaný nohama
vědomí místa si osahat
no co
času mám kotel
zajedu si…

přejel jsem hranici
která si to mašírovala
podle rozmarných povelů dějin
vedle čapího párku
doživotních druhů
co se s gustem šermovali
křiklavě oranžovými zobáky
a sbírám knoflíky
ze zimníků staletí
až k ní...

měla barvu umbry pálené
s dvěma kupolemi
na krku se jí houpal
vývěsní štít se štikou
tělo pokryté břidlicí…

přítomnost měla absenci
a tak se metafora stala skutečností
já prošel okenicí
začal si trochu zmateně pobrukovat
má překrásná Rusi
/i když jsem čech jako poleno/
a přitom mne napadlo
že nestálé identity
se prý stávají její kořistí...

řekla mi hele ty
pojď ke mně blíž
ještě blíž
hezky dovnitř
a zabouchla za námi
dveře do pokoje..

má dvorní dáma...Historie…