pro/pletená...

sedím si takhle
v zapadlé krčmě
zvolna upíjím dvacítku
a vystřihuji si cosi z papíru...

vedle ke stolu si přisedl jeden
z té odrůdy duchovních
s oslnivě bílým límečkem
a nabízí druhému přesvědčivě
příběh o tamtom nahoře
co za vás všechno vyřeší
a i když odpočívá
nezná nudu...

ještě že nejsem druhý
z těch zhýčkaných turistů
v proutěném křesle
na hotelové terase
s výhledem na nebe
co se nechají svést pošetilostí
a stíny duhových prutů...

pak se zničehonic stalo něco
otevřeným oknem
vlétl do mlhy lokálu
list podzimu
a ve dveřích stála ona
neoblečená
prostě jen tak nalehko...

ve vlasech měla
spletený věneček
z ječmene chrp vlčích máků
brusinek ostružiní i maliníků
a voněla mátou...

rozhlédla se po místnosti
jako Frida Kahlo
a já v tom pohledu uviděl
všechny příběhy
co se odehrají naživo
pak spojila dlaně
foukla
a tvář mi obarvila...

přistoupila ke mě
usmála se tak
že by to odzbrojilo
i nejzatvrzelejšího Alkaidistu
a řekla
jmenuji se Bedřiška...

víc nebylo třeba vědět
byl jsem okouzlen
ucítil zrychlený pohyb v srdci
naše ruce do sebe vrostly
a vyběhli jsme spolu ven...