varius...

z krabice se vykulil pásovec
zamžoural a zmizel v roští
já vstal z lehátka
rozhrnul moskytiéru
v polorozpadlém skleníku
zhasnul blikající žárovku
co pálí do očí
a vydal se sbírat listí
s dobrou náladou od slunka
který začalo přeorávat
pole mraků do úsměvu...

po ulici
pobíhají malí andělíci
s pomalovanýma tvářema
u stolku v bufíku Marinos
sedí čupr holka
s kérkou gramofonu na rameni
ukusuje buritos
a o kus dál
z kandelábru stříká voda
a vysmátý děcka plavou po silnici
jako dobrodruzi
ve svým Eldorádu...

v obchůdku s konfekcí
nevěsta zkouší šaty
obklopena zpěvem madrigalů
a myslí na ženicha v lodi
kterýho ještě neviděla
jak se blíží
s kejtrou na zádech
draka v ramenech
a hrudí zaplněnou čilými vesly
v košili z popelínu...

zvlášní
tak mě napadlo
jestli to není lepší
vyplout do neznáma
pěstovat spolu svůj strom
na palubě života
a umřít u krbu
v hlubokým citu
jednoho k druhýmu
než se rychle pomilovat
pak honit kariéru
děti sotva znát
a ke konci se hádat o majetek
s břitvou na krku...