na hladině...

z vody jí vykoukl obličej
kukadla měla zbarvená
podivným leskem
a ústa uzamčená
pečetním voskem...

pak se vynořila celá
a začala levitovat
asi tak metr nad zemí
jako copatá vločka v livreji…

zesláblé podzimní slunce
se snažilo proniknout mlhou
aby zjistilo co se to děje
a ona mezitím
začala míchat v ruce kostkami
jednu s druhou…

neměla žádné diadémy
jen mezi prsty na noze
květ chryzantémy
a na provázku
uvázaném na předloktí
se třepetali ve větru
papíroví ptáci...

vím
možná vypadala trochu excentricky
ale to nebylo nic
co by moje oči neunesly…

zadívala se na mne
a já si najednou připadal
jako holý strom v poušti
s kapkou ve větvích
na spadnutí
v které se odráží svět
jako lampa
co hladově polyká okvětí stínů...

ruka se plazí
po klapkách klavíru
a melodie padá
k hloubce prvotních tónů…

mezi ďolíčky v dlani
padly jedničky
a ona povídá
to jsi ty a já...

má nenarozená…