je jaká je...

je svého druhu
kalamita
chladná
i žhavá kandidátka
na svatou
skrytá
zlodějka ze zákona
i kousavá politička jakosti
co má ráda maso
od kosti..

vždycky mi říká
není to o tom co chci
ale co mám…

struny v kytaře
květy na jaře
neptá se
dětinsky
co je na obraze
ale kdo jej namaloval
a ráda usedá
na zádech čápa...

od paty po špičku
nožky tak veliké
jako slunce
a všude kam šlápne
zanechává stopy
esence
horské posvátnosti
soustředěné v mase
stoupající do nekonečna...