od dlažby...

ke hvězdám...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
putujeme spolu
ty šipka já drak
z gnómonů
vydlážděni
v mozaice
struktury bloků
jež přesně
a bez mezer
vyplňují prostor
ve vzájemné shodě
spárovaní
ve zlatém řezu
mezi dvěma formami
dokonalosti elementů
uspořádáné soli
a neuspořádáného skla
překrývající se
v kaskádách
na terase altánu
sestaveného z veslic
letitých dubů
plujícím
daleko od hranic
a my dva
procházíme
ruku v ruce
mezi sloupovím
ve smyslných rozpravách
řízeni sextanty pocitů…

dřív jsem měřil stíny
ale teď jsem pro tebe
proměřil oblohu
dřív jsem se neodtrhnul
myslí z hlíny
ale teď pro tebe
prosívám nebe…
» 19.11.2010
» komentářů: 6

» 19.11.2010 - 08:39
šuměnka:
Procházím se po paprscích svítání
jak balerína v cestě do oblak
každý krok risk i napětí,
/ však čeká tam prý drak /
a moje ztetovaná dračice mě k němu vleče
a vůbec nečeká, že by jí zachránil
a vůbec nedoufá v nějaká objetí
jen nese pergamen svou krví podepsán
/ to aby si ho přečet´/
že kdykoli je u ní v hvězdách zván...
» 19.11.2010 - 10:20
Mbonita:
nalezené štěstí...akord v souzvuku
» 21.11.2010 - 17:13
Jana M.:
Ten závěr je překrásný.
» 25.11.2010 - 00:21
carodejka:
Myslím že krásněji to napsat už nelze. dřív jsem měřil stíny
ale teď jsem pro tebe
proměřil oblohu
dřív jsem se neodtrhnul
myslí z hlíny
ale teď pro tebe
prosívám nebe…
» 25.11.2010 - 20:08
střelkyně1:
Někde jsem slyšela,že na tyto rýmy nejde nic hezké napsat,ale toto je nejkrásněkší tebe nebe,co jsem kdy četla...zkrátka to vzal mistr Básník do rukou...:)
» 25.11.2010 - 23:48
TetaKazi:
Je skvělá – ST!
Předchozí: ad vento di coda... | Následující: naproti Antarktidě...

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku