pod lupou...

stál jsem na chodníku
tak trochu nerozhodně
ona do sebe obrátila sklenku
s dvěma deci portského
zvedla se z terasy
přistoupila ke mně
a lehce ostýchavě řekla
dobrý den
jmenuji se Xenie
a když dovolíte
převedu vás
na druhou...

na krku měla
dezertní lžičku
nabídla mi sušenku
pak zabořila prsty
do plátěného pytlíku
s kávovými zrny
a já ucítil vůně
vzdálených Světů...

řeknu vám
byla to procházka
par excellence
prošli jsme štreku dlouhou...

celou tu dobu
mi však vrtalo hlavou
proč se prochází
zrovna se mnou
až už jsem to nevydržel
zakoulel očima
a zeptal se...

odpověděla mi
jen tak samo sebou...

vycházím z toho
co o tobě vím
a ne z toho
jak tě vidím
ty můj optiku…

pak mi ta holka
vlepila hubičku
vrátila bílou hůlku
a rozeběhla se
schodištěm vzhůru
pomáhat dalším
s náručí otevřenou...