protkaní....

smetl jsem
bosou nohou
čas z prachu
rozšířená realita
propadla sněhy
změřil jsem rychlost
a směr něhy
a vyšel do bodu
kumulace
kde jedna výtvarnice
maluje příběhy...

nahlédl jsem oknem
do místnosti
vyplněné tapetami
v barvách od světlé mědi
až po temně rudé kovy
zdobené pávy
s rozloženými vějířy ocasů…

minulost je látkou
z níž je utkán čas
proto se také
čas ihned mění
v látku minulosti…

vůně tmavého tabáku
před staletími
vpitá do trámů
najednou ožila
rozprostřela svůj háv
a narůstající ostří stínů
se pozvolna
zmocnilo dvorku...

všimla si
že ji pozoruji
hlavou jí blesklo
vy muži nevíte
co je to síla
a cudně sklopila zrak
jakoby pod tíhou
svých zbraní...

a já
odložil plášť
odpočítal palcem prsty
rozesmál stromy
zaklepal na futro
a vešel k ní...

je to prostě
obdivuhodné
najednou vím
že s tebou jednou objevím
tajemství věčnosti
Má Genesis...