nástrojářská...

deus ex machina
se vyškrábal na koleje
od šmíru až za ušima
a povídá mi
to je věda
tahle živá strojařina....

pórovitá stěna se zvedla
a zobrazil se otazník
z malých žároviček...

já otočil vypínačem
a tvář se rozsvítila
s miriádou kliček...

na světě
existují otazníky
a nebo vykřičníky
jedni vojáci pochybnosti
a druzí vojevůdci
absolutní jistoty...

když potkám otazník
nemám strach
můžu diskutovat
a nesouhlasit
protože pochybnost
je směsice tolerance
a zvědavosti...

kdežo vykřičník
má svou víru
kterou je nebezpečný
na pozadí vojny
se totiž vždycky najde někdo
kdo dá v nezvratném rozhodnutí
první ránu
jakoby věděl všechno předem
nemajíc pochybnosti...

co to znamená?
že se celá situace
náhle vyřešila.....

kdo má víru
není ochotný uznat chyby
takže bez chyb
jsme vlastně ničím...

a co když si sedneš ke klavíru
a začneš hrát
věříš tomu co hraješ?

pokaždé ne
když si totiž přehrávám Mozarta
jsem stále na pochybách
jestli ta hudba nehraje
z jiného světa
a já jen mačkám
řadu černobílých klapek...