o halení...

občas se proměňuji
v někoho ne z tohoto světa
střežím sobecky čas
kdy každá vteřina
zanedbává ostatní
a často se mi zdá
že ten
kdo se vyjadřuje
dvěma slovy
na co by stačilo jedno
je velký mluvka…

líně komíhám
usazen na lopatkách
jako mour v kamnech
prohlížím oknem
a kdesi unitř mám
rozestláno bodláčí
které je hebké
jako pohyb
mezi plátky kopretin...

havrman si urovnal peří
svěsil ramena
odložil je na drátěné ramínko
obalené sněžností
a se zájmem sfingy
pozoruje houf pozústalých
jablečníků
jak dobrovolně soupeří
se zvířecím pudem
v tichém urnaji
kdo se poslední udrží
v promrzlých šatech
aby se odhalil
hladovým...