bez dveří...

střelkyně1:
Prostě Tsunami....o))

ziriant:
uvěřím...

šuměnka:
V pohovce dřímala
Se šněrovačkou
srostlá do sebe
Ve zdání sáhla pro hřeben
Pohnula sklenicí / jak hračkou
co naplněna chvěním cinkala… Pak uchopila šípy ostře
plamenné
A vytesala tělem přiznání
že úsměv světce je jak pokání
co na hranici až ji dožene
Kam vmotají jí k pentagramu kostře… A v přesýpacích hodinách
se písek rozhořel a plál
Pod lavinou všech vloček nahých
se rozvodnila zeď a rozvlnily prahy
Z cihel a malty deltu kdosi tkal
K hladině stropu vír si v tvořivosti sáh´… až sklouzla kapka dění
na rty rudě skleněné
Nastavil čelo
A ona vrostla jako smělost
prostě jen tak, do noty laděné
bez zaklepání. Bez uzardění…

Mbonita:
věřím
střelkyně jsou..

zelená víla:
krásný slova i myšlenky..
týýýjo.. jako bys seděl tady přede mnou a já se ti dívala mlčky na čelo... raději vedle mě