mezinima...

vyšel jsem ven
popovídat si
s tichem
sněžná rolba
se hladově zakusuje
do kopce prašanu
měsíční štolba
podestlal vraníkům
temnoty
a já vysypal
další věrtel not
do nedokončené partitury
tajně doufajíc
že ji zahlédnu...

usedl jsem
na vesmírného slona
s chůdami
bych se mohl státi
na chvíli zavazadlem
v nákladu pyramid
rozprostřel jsem
paletu barev
a zkouším zachytit
její portrét
moci se projít
sloupovím zad
do nitra pantheonu
pokochat se
v němém úžasu
kráse nástěných maleb
vzít se za ruku
s klíčníkem jazyka
odemknout bránu
a proplout vzhůru...

k té
jejíž záhadně rojivá mysl
zůstává nevyřešenou
ta
co mne protíná
svým proudem
meteorových úsměvů
v kolmém úhlu...

pastýřka draků
v róbaji
mošusových vlasů
z Kvadrantídy...