kometelení...

isisleo:
..1**

Mbonita:
Comme il´faux ..

šuměnka:
V y s t o u p i l a
jsem z mořské hlubiny
tvořená z vln a příboje
mokrá tak, že bych nejspíš oněmila
/ i hlučnost pil /
oděná v pěnu závoje
hříšná i svůdná bez viny
s touhou, chutnat ho ve stoje… …a tak jsem raděj rozložila
své tělo v nekonečno pouštních písků
do žáru, co by vzal si vlhka díl; i země vyprahlá snad ze mě pila slunce dva draky v chvíli vypálilo
tam mezi lopatky, v posvátnou misku a vzduch mě dusil paží, horkem, silou a zeleň do mých očí vyklíčila… A když se poslední kus rozplavena vypařil zbylo tam torzo, slaná socha ženy
ve zvláštní poloze
aranžmá zrnek bělostných; dvě paže zoufale ve čtverci rozhozeny a nohy zklíněné, tvář zpola k obloze a ústa posledního vzdechnutí… Sněžilo na ni peří, jako první hřích Stačilo ústy vydechnout a bude součást dun
či rozsype se jako mávnutí ..a zas se zmátoří, je zvyklá na posun..
/ je zvyklá na podobné scény /

zelená víla:
tvoje básně jsou.. a tvé komentáře žijí, snad dál.. ani nevím..