nespavá...

unavena starobylostí
vydaná všanc snivé závrati
s gesty záludností
pohroužila se do klouzání
na plechu liduprázdné střechy…

zrcadlo nastavené
tváři prostoru
na zkorodovaném kovu
vyhaslého slunce
náhle zajiskřilo
a velká náměsíčnice
vykřikla slastí
až do konečků nehtů
tlak vyráží okenní tabule
z tenounkých prstů
povstávají blyštivé démanty
a kapky rtuťových perel
zpívají a tančí
bdící paní
na zádech prázdnoty …

komín trhaně vydechuje
v černém hedvábí sazí
vztyčuje noční vítr potulný stan
a křižuje s ním nebeskou bání
pro obdiv v zázračných očích
s mocnými zorničkami…

dlouhé chvějivé řasy
vysílají paprsky vzdálených hvězd
přimhouřeným zrakem
a všechno to vypadá
jako stavebnice na hraní
oproti tomu
co ona umí s vidinami....

srdce cítí jak mu tiká
v tajeném středu neznámá
a velký šejk víří patra
kolem mysů stínu
na prahu nocí
odkud meteorická kyvadla
zavěšená na krystalu večera
pohlcující chaos tváře
stínají prostor
na chutné tenké plátky...

má Eschatonie...