z Cyprusie...

je těžké
vzdát se
okamžité slasti potěšení
a vydat se
na cestu
k místu
které možná ani není...

po zeleném úbočí hor
pokrytém karmínovými máky
s obdivuhodnou klíčivostí
přes pevninský šelf
uhlazený bříšky samic
mořských želv
jsem došel až k tobě…

vzhlédl jsem a hle
na stole váza s květinami
kniha dosud otevřená
na stránce nadepsané datem
a šálek po kávě
i s talířkem po snídani
pokryté prachem….

trochu mne to udivilo
ale nebylo to
nepřítomností života
ale naopak
jeho nepřehlédnutelnou přítomností...

dotýkám se tě
zprvu jsi mělká
ale jak postupuji
prohlubuješ se
cítím jak jsi pevná
a překvapivě teplá
jsi jako první úkryt
a já konečně chápu
co znamená pojem stěny
a že ta stěna touží
po umění...

rád bych tě pomaloval
smím?
i když vím
že tady budeš
ještě dlouho potom
co se rozpadnu na prach…

zdálo se mi že kývla
a zaševelila
klidně můžeš
ty můj kromaňonče..

jsem rád
že mě teď hýčkáš
jako svého obyvatele...

má Grotte…