zkamenělá...

Konec konců:
Skvělé, velice dobře napsané a čtivé dílko, vtahující do jistého děje, do místa, do času, do obrazců... ST!***

Tanzania:
Představivé a tvůrčí...ST

xoxoxo:
hmm..pěkně si hraješ se slovy a vytváříš krásný prostor pro představivost,neotřelá slova..píšeš dobře!

Mbonita:
A bůh stvořil ženu:-)

ni.va:
když sedím modelem, ať podstavec jakýkoli, opravdu nepohnu brvou, natož prsty

šuměnka:
Byla jsem z k a m e n ě l á A stála na podstavci
v pozici strnulého těla jen oči mužů jako dravci
 se do mě vpíjely také mi tykaly / v domnění;
 • že snad porozumím
 • že zraku hlasy uslyším
 • že lačný pohled klín můj zocelí
 • i že ho nejspíš ocením
 • že krusta výkřik ztlumí…/ Nohy mi zdobí listy břečťanu
U pasu dýku / co mi kdosi vzal
A ruka kyne nebesům
 / snad mává na bránu
 kterou na nebi kovář vytepal
 tu, jež je vchodem k vesmíru a snům… / A v tom se pohled žhavý dotkne jediného místa
 / ten pohled z písma bájí prastarých / a schránka kamenná citelně povolí
a On, jak bystrozraký alchymista
který se vyzná v emulzích
 si víc než jiní dovolí… Pomalu přibližuje se a potírá mě
Odkrývá patinu, by osvobodil rámě
 a štětcem oprašuje ňadra citlivá tělo stříbrných nitek ožívá
hmotní se do jemného Vanu
do propletence vzdušných substancí
a z Větru do Vichřice, poté do Orkánu… Vší moje síla
 se díky hloubce navrací,
kterou mě oživil. A propustil. A dal… ..já do počátku bytí zamířila,
 by mě opět v čase tomto mě jednou zrakem laseroval...

isisleo:
..sametová...:-)))