poprášená moukou...

stačí fouknout...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
ve starém mlýně
u dvojitých dveří
s kovanou petlicí
deštníkem lopatkou na popel
opřenými o veřeje
a vyřezávanou truhlicí
plnou daktyloskopických linií
co v ní zanechali mlynáři
pekaři a alchymisté
se stropem
temným jako hora zevnitř
podpíraným sloupovím
z bříz bělokorých
tančících se stíny
usazen v křesle
potaženém bordó sametem
hlavou opřenou o ruku na stole
kde postávají baňky lahve křivule
a mísa s ovocem
listuji knihou Splendor Solis
mezi koleny...

ticho narušuje jen praskot zdí
promazaný a natažený tikot
stroje věžních hodin
a protahující se švestkové harmonium...

když tu náhle
po schodnicích
z letitých pražců
zavěšených na řetězech
sešla žena
s kobaltovýma očima
ústy od borůvek
a moučným přelivem ve vlasech
co ráda ochutnává rána
jako vítr co se stáčí
z horských štítů
a vytváří tvůrčí energie...

ničemu z ní nerozumím
vůbec ničemu
já ani nikdo další
ale jednou přijde den
kdy na to přijdu
a uvidím v ní to
co nikdo jiný
z vášní smíchaných
v neviditelném tyglíku...

usmála se pohledem
že by jím roztavila kámen
a rozpustile povídá
zahrajem si pexeso?

s tebou vždy
má Primo Materio...
» 22.02.2011
» komentářů: 8

» 22.02.2011 - 09:21
Siorak:
Má to duši.
» 22.02.2011 - 12:31
Mbonita:
fouknu trochu mouky
mezi stránky knihy osudu
nakrájím pár krajíčků
z podvědomí
a lopatek mlýna
ta zima přeje pečení
i stavění
vzdušných zámků
v altánku volám si
pro radost
kde jsi..Geralde
je čas odložit štít...
» 22.02.2011 - 12:34
Dota Slunská:
fantazie!
» 22.02.2011 - 15:33
šuměnka:
L i s t o v a l
„Sluneční září“ Spíš posvátně si s těmi listy hrál
sledoval, jak se pergamen
i barvy jasně tváří; v titulu Modrý erb s korunou zlatavou
tři černé srpky Měsíce a Slunce nad hlavou u Tajné fontány byl dvojí vodou sjednocen pak v první traktátu zas sucho s vlhkem spářil ve druhém už byl Slunce král
s královnou Měsíce / zástupci mužů, žen a v třetím Horu ozářil svou Hvězdnou svatozáří
spojení nebe se zemí / nutnost i recitál… u Zázračného stromu tvořil střed
/ těm dvěma protivám /
Otevřel nebe, rosil zem, co voněla jak med
by muž na sedmém poschodí,
ratolest rozdával… Na rozpuštění krále též byl víc než vlhce sám
/ což se moc nehodí /
však obnovení s holubicí oku lahodí
Mohli žít spolu navěky, tam kde jitřenky chrám… nicméně stal se mužem černých skic
Měl hlavu červenou
A žena, co má krásnou líc
i něhu tušenou
vede ho k stupni čistoty
až k výši nebe na soutok
/ na zádech perutě zlatavých pavích ok /… A listoval by dál… A byl by, čím by chtěl… • kdyby ho tikot neprobral
• zvuk kroků nezazněl …tak zvedl hlavu k ní, zeptal se; „co Ty tady?? Dáme si backgammon? Chci k Tobě do zahrady…“ * * *
zde bych chtěla zvlášť poděkovat za otevření nových obzorů...
» 22.02.2011 - 16:28
isisleo:
..poprášená moukou...stačí fouknout.....
...a je to vlastně Eva..z Adamova žebra... ))
» 22.02.2011 - 18:01
Zefi:
Být tak bělokvětou
Lenkou nebo Bětou
poprášenou ...
» 22.02.2011 - 19:54
spare:
Ona modrobílá 00víla
nejvyšší kvality... ta velmi často láká bandity,
co tiše skrytě hledí,
na sametu sedí,
a poskytují nedotyky. Pozor na ni !
» 27.02.2011 - 21:58
zelená víla:
není to tak trocha závrať?
Předchozí: nespavá... | Následující: řečnická...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.