uliční...

obloha byla nasvícená došeda
a nevlídná jako buzerplac
tenkrát v kasárnách
kdy jsem si s úsměvem
a hlavou vztyčenou jako kuželka
začal zpívat
když mě brali za vojáka
stavil jsem se u holiče
i když jsem měl
po hodinách pochodů
místo kolen
zadřené tlumiče...

někomu zmrzlo prádlo na šňůře
a čtverce povlečení
tlučou do očí
tak jsem přelezl plot
ouha škrábl jsem se
no alespoň budu mít
čím malovat
a pokreslil je spirálami
na pozadí
obrazu bělostného...

pak jsem se podíval na dům
a napadlo mne
že by tam mohl bydlet kdokoliv
a vlastnit uvnitř
všechny ty spotřebiče
tak jsem na rantl posadil
dva origoš sněhové květináče...

myslíte že by šlo
jen tak zaměnit
život za život
někoho jiného?
něco jako na klidném moři
nechat kormidlovat kohokoliv
tak to radši vezmu za veslo...

nahlédl jsem dovnitř oknem
a v něm ustupovala do dálky
řada identických tváří
jako ilustrace z příručky
o ubíhající perspektivě…

kolik lidí asi zemřelo němých
za všechna ta staletí
kteří se nestali tím kým chtěli
i přesto že to měli v sobě
a frekvenční vlny jen čekaly
na vyladění a možnost
zapojit se...

já vím že to jde
pak už jen stačí dát
kolečkům drajv
ozubení švunk
a rozjiskřit se...