duše kamene...

občas rád dotýkám se...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
zvolna se šeří
a gotické klenby
v okrouhlé věži
s kónickou střechou
s podsebitím
se do stínů noří...

chrámová loď
zvolna proplouvající kolem
se plní přítmím
a temnota zaplavuje
zkamenělé lidství...

mohutné paže sloupů
se pozvedají k žebroví
a rostoucí šero vše zahaluje
mým očím...

zvolna dýchám
do rytmu vzdálených zvonů
dotýkám se
oživlých kamenů
obtížených tajemstvím
dávných časů
kdosi neviditelný
odříkává kdesi na stěžni
hrudního koše
večerní motlitbu
a klidný plamen voskovice
protkává zlatými stružkami
potemnělé srdce...

čekám...

až se pomalu a nezřetelně
z polostínu vynoří
ve ztuhlém postoji
žena plná symbolů
němá strážkyně
antických tradic
bdící nad ztracenými
pohřbenými bůhví kde
a nutí k zamyšlení...

o marnosti pozemských věcí
o pomíjivosti statků lidských
o tom
že i spravedlivý může být brzdou
pyšných...

co zbylo z těch moudrých
co si připomínám
co chci zachovat?

jen kenotaf...

a přesto
tu okázalou banalitu
prvního dojmu
pro mne v mnohém
svým dosahem a učením přesahují...

jak sladký může být život
když pozoruji dobro
ať už je jaro
pod kvetoucí větví
nebo uprostřed zimy
pod sněhovou závějí....
» 31.03.2011
» komentářů: 3

» 31.03.2011 - 10:53
Dota Slunská:
jako trailer k lákavýmu příběhu:)
» 31.03.2011 - 19:57
hašlerka:
krása..ST!
» 31.03.2011 - 21:31
isisleo:
..duše je prostě duše..
..ani práce..ani tvrdá kůže ji neotuží..před citem..
Předchozí: dilema lovce.. | Následující: náhodně osudová...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.