vyplavení...

vyvrhlo mě moře
jako zemdlenou tresku
a když jsem rozlepil oči
zahlédl jsem
kousek od sebe
dvě děti
jak si staví hrad z písku…

připomělo mi to něco
co jsem zažil
v polozapomenutém snu
a možná právě ta myšlenka
mě nejspíš udržela naživu…

náhle se ořásla zem
čas na hodinkách
se splašeně rozeběhl
do několika směrů
a vybuchl den…

stojím po kolena v noci
na terase z prken
pod hvězdnou propastí
ty se mne ptáš
přežiju to když skočím?
a já odpovídám ano
když skočíš správně…

upilas nenuceně
šampaňského ze skla
a pohrávala si s malým klenotem
ve výstřihu tmy
tak co s tím uděláme?

něco mě napadlo
soudě podle dekorace
ještě nepřišla chvíle
takže teď skočím místo tebe...

probral jsem se s pískem v ústech
a někdo mě klepnul po zádech
otočil jsem se nevěřícně
a tam jsi ty s lopatkou
že tys zase přemýšlel
nad nějakou blbinkou
radši vezmi kyblíček
a dones další písek
jinak ten zámek nedostavíme…

já totiž skočila za tebou
takže teď už spolu zůstaneme...