nepředvídatelně...

ušel jsem vzdálenost
několika stadií
ale nedá se říci
že bych byl pronásledován
neštastným osudem
spíše vykazuji
jen jistou úrazovost
jako školák v pubertě
zbytečně dlouhý
a ne zrovna vyzařující
elegantnost
zkrátka někdo
jako přerostlé oškubané kuře
v šedém obleku
z kovových doplňků
co byl jeden z prvních
kdo předvedl
co dokáží magnetické miny…

procházel jsem
kolem tržiště
co vypadalo opuštěně
jako přírodní divadlo po dešti
vítr ustal
a tma se blížila
rychlostí náhlé zimy…

plechový kohout
na jedné ze střech
ve své tiché strnulosti
kompromitoval osamělé kolemjdoucí
podle pověsti
by totiž měl zakokrhat
projde li někdo neposkvrněné poctivosti
když jsem si povšiml
jak někdo leží
v jedné
ze spoře osvětlených uliček
nevábné
jako zavřená putyka…

sklonil jsem se k ní
a horečně probíral zasuté instrukce
jak vzkřísit zdánlivě neživé…

povedlo se
zamrkala
uštědřila mi políček
a pak vyloudila úsměv
se slovy promiňte
ale vypadáte jako kněz
co právě začal mít pochybnosti…

čas zpomalil
sám překvapen
že se někomu povedlo
zahustit jej
a zvědavě pokukoval
co se bude dít dál…

když slečno dovolíte
rád bych si vás vzal
do náruče
a odnesl radši někam
do místnosti
jsem si jist
že tam mi dokážete
jak mou nejistotu vyvrátit…

nebo radši potvrdit...