vzdušně...
mezi ohněm a vodou...
» autor: enigman |
oheň dohoříval
už jsem skoro usínal
pod myrobalánem
když jsem spatřil
v povětří
nad hlavou
podivuhodnou bytost
jak se vznáší...
udržovala se
na místě
pohybem
tak jemným a nepostřehnutelným
že jsem zapochyboval
zdali to není ještě jeden
malý svět
udržovaný v rovnováze
vlastním těžištěm…
pomalu a zvolna
proplouvala prostorem
a mé oči byly plné
jejího obrazu
že jsem nic jiné nevnímal
až jsem si uvědomil
že zpívá
a tím zpěvem
ke mně hovoří…
jsi cizinec
přišel jsi ze světa
z kterého i já sama pocházím
de ma joie
jsi má radost
pojďme spolu dire faire taire
mluvit činit nebo mlčet
jen tak pro radost...
roztavil jsem magnet
bych z něho získal
jádro přitažlivosti
pak jsem vykoval
vozík z železa
nasedl a pevně opřen
hážu magnetem
vysoko do vzduchu
vzápětí za ním vytažen
do měsíčního světa
až k místu
kam jsem byl přitažen
a ihned jsem zase vrhnul
až k té mé zaslíbené…
ona je totiž pravým důvodem
mé existence
ona je skryta nejhlouběji
ona je ctihodnou
v zářivých barvách
duší pozdviženou…
tam kde věci nejsou střeženy
a já jsem ten
s otevřenýma očima
co nezná odpočinku ni únavy
zrozen z Echidny a Týfona
aimant kurýr
v okřídleném klobouku
se zvláštní zásilkou...
co prší...
už jsem skoro usínal
pod myrobalánem
když jsem spatřil
v povětří
nad hlavou
podivuhodnou bytost
jak se vznáší...
udržovala se
na místě
pohybem
tak jemným a nepostřehnutelným
že jsem zapochyboval
zdali to není ještě jeden
malý svět
udržovaný v rovnováze
vlastním těžištěm…
pomalu a zvolna
proplouvala prostorem
a mé oči byly plné
jejího obrazu
že jsem nic jiné nevnímal
až jsem si uvědomil
že zpívá
a tím zpěvem
ke mně hovoří…
jsi cizinec
přišel jsi ze světa
z kterého i já sama pocházím
de ma joie
jsi má radost
pojďme spolu dire faire taire
mluvit činit nebo mlčet
jen tak pro radost...
roztavil jsem magnet
bych z něho získal
jádro přitažlivosti
pak jsem vykoval
vozík z železa
nasedl a pevně opřen
hážu magnetem
vysoko do vzduchu
vzápětí za ním vytažen
do měsíčního světa
až k místu
kam jsem byl přitažen
a ihned jsem zase vrhnul
až k té mé zaslíbené…
ona je totiž pravým důvodem
mé existence
ona je skryta nejhlouběji
ona je ctihodnou
v zářivých barvách
duší pozdviženou…
tam kde věci nejsou střeženy
a já jsem ten
s otevřenýma očima
co nezná odpočinku ni únavy
zrozen z Echidny a Týfona
aimant kurýr
v okřídleném klobouku
se zvláštní zásilkou...
co prší...
» 20.04.2011
» komentářů: 7
» 20.04.2011 - 13:25
Dota Slunská:
Nejúchvatnější mi připadá, že každou básní se rozkošaťuješ a přinášíš nové a nové nápady, žádná sekyrková polívka, ale pořádná porce nejrozmanitějších jídel plných chutí.
Nejúchvatnější mi připadá, že každou básní se rozkošaťuješ a přinášíš nové a nové nápady, žádná sekyrková polívka, ale pořádná porce nejrozmanitějších jídel plných chutí.
» 20.04.2011 - 14:54
Mbonita:
v pantoflích z blatouchů jdu
vzduchem
ve smyčkách
puntíky ze šatů v tašce
a klobouk nastranu.
Zůstanu magnetická
jak střelka,
když mě přítáhne tvá přitažlivost
zemská
obyčejně ženská virblata
provedu v kmitu
pouhá jedna sloka hitu
co zní zahradami Hesperidek..
v pantoflích z blatouchů jdu
vzduchem
ve smyčkách
puntíky ze šatů v tašce
a klobouk nastranu.
Zůstanu magnetická
jak střelka,
když mě přítáhne tvá přitažlivost
zemská
obyčejně ženská virblata
provedu v kmitu
pouhá jedna sloka hitu
co zní zahradami Hesperidek..
» 20.04.2011 - 16:31
střelkyně1:
říkám pouze ó...jseš velkej a moudrej básník...o))
říkám pouze ó...jseš velkej a moudrej básník...o))
» 20.04.2011 - 21:37
hašlerka:
krása..ST!
krása..ST!
» 20.04.2011 - 22:13
Kars:
Máš úžasnou fantazii
Máš úžasnou fantazii
» 20.04.2011 - 22:17
carodejka:
Nádhera.
Nádhera.
» 22.04.2011 - 15:46
šuměnka:
Oheň dohoříval… Já vznášela se nad prunusem
a z jeho okvětí
jsem tvořila si prostorové mozaiky… On skoro usínal, protože zíval
A i to dělal se vkusem
Bál zaplašit se očividné napětí
když všim´si mojí levitace
i pírek od rajky
jichž bylo přesně dvaadvacet… Plula jsem na místě
v té rovnováze, která je mi daná
zvolna i pomalu
pro trans i k očistě
pohledem fixovaná
průzračnost Elementálu zpěv srdce pronikal mi skrze tělo dál
natolik jemný byl
že kdyby vzal si síťky motýlí
tak by ho s klidem do nich pochytal
a věty z toho něžné rozluštil
jež by mu i tep zrychlily… „jsi cizinec
přišel jsi ze světa
z kterého pocházím já též
Jsi radost má i možný očistec
Pojď se mnou mlčet tam, kam až se dolétá
a nebo mluvit, konat, až se zachvěješ
Prostě jen tak, pro radost bláznů třeba…“ A nejspíš, že se toho nebál;
• roztavil magnet natošup
by získal jádro přitažlivé
• z železa vozu pevný trup
si vykoval a nasedl
• zaklínil nohy přepečlivě
a jak nejlépe dovedl
mrštil vysoko do nebes
tu jeho rafinovanost… Měsíční svět ho přitáhl a přijal pro smělost Voněl stejně tak, jako voní les
A hleděl stejně tak, jak hledí mořské hlubiny
Ruce měl jak dva cepíny Objal mě celou / trochu se i třás´ A zašeptal,
bych nyní já si vychutnala jeho hlas;
„tys pravým důvodem
mé existence“ Svět zjihle rozpršel se, aby rázem hřál
Pod námi zhoupla se i zem
A bez čekání na sekvence se kolem rozhořel i nebe kus
že všechno živé rázem četlo; …Nihil Est Veritatis Luce Dulcius…
/ nic není milejší, než pravdy světlo /
Oheň dohoříval… Já vznášela se nad prunusem
a z jeho okvětí
jsem tvořila si prostorové mozaiky… On skoro usínal, protože zíval
A i to dělal se vkusem
Bál zaplašit se očividné napětí
když všim´si mojí levitace
i pírek od rajky
jichž bylo přesně dvaadvacet… Plula jsem na místě
v té rovnováze, která je mi daná
zvolna i pomalu
pro trans i k očistě
pohledem fixovaná
průzračnost Elementálu zpěv srdce pronikal mi skrze tělo dál
natolik jemný byl
že kdyby vzal si síťky motýlí
tak by ho s klidem do nich pochytal
a věty z toho něžné rozluštil
jež by mu i tep zrychlily… „jsi cizinec
přišel jsi ze světa
z kterého pocházím já též
Jsi radost má i možný očistec
Pojď se mnou mlčet tam, kam až se dolétá
a nebo mluvit, konat, až se zachvěješ
Prostě jen tak, pro radost bláznů třeba…“ A nejspíš, že se toho nebál;
• roztavil magnet natošup
by získal jádro přitažlivé
• z železa vozu pevný trup
si vykoval a nasedl
• zaklínil nohy přepečlivě
a jak nejlépe dovedl
mrštil vysoko do nebes
tu jeho rafinovanost… Měsíční svět ho přitáhl a přijal pro smělost Voněl stejně tak, jako voní les
A hleděl stejně tak, jak hledí mořské hlubiny
Ruce měl jak dva cepíny Objal mě celou / trochu se i třás´ A zašeptal,
bych nyní já si vychutnala jeho hlas;
„tys pravým důvodem
mé existence“ Svět zjihle rozpršel se, aby rázem hřál
Pod námi zhoupla se i zem
A bez čekání na sekvence se kolem rozhořel i nebe kus
že všechno živé rázem četlo; …Nihil Est Veritatis Luce Dulcius…
/ nic není milejší, než pravdy světlo /
Předchozí: politicky... | Následující: žárově...