tahací...

mléčná dráha se protahuje
mezi dvěma
zářícíma kulatinama
paprsků strýčků
gama a rentgena
co zabírají oblohu
mezi souhvězdími
Panny a Jeřába
a zatím kdesi
na galaktické periferii
u jednoho sloupku
poletují okřídlení psi
a dívka v mini
hraje na heligonku…

přitočil jsem se
k nenápadnému soudku
natočil si pintu píva
a poslouchal jak zpívá…

o jedné hvězdokupě
v souhvězdí Oltáře
kde se dějí věci
pěna padá vzhůru
další se hroutí
do černé díry
a jiná magnetuje...

ten kdo věří
si myslí
že vše začalo slovem
vědátoři zasazení v singularitě
mávají bodem
co nelze definovat
ani nemá řešení
ale to jen dokazuje
že vyluštit jednu záhadu
sice může být snadné
ale taky že tím
objevíme nové...

co ty na to zvídavý?

rád bych se zeptal
co bylo před tím?

stoupni si ke mně
ty můj jeřábe
ukážu ti to
drž se
trochu se zhoupnem…

a zatáhla za harmoniku...