obecně bláznivá...

Kdysi dávno ve věku osvíceném

mělo šílenství svůj smysl

a já si pořád myslím že to platí

jako takový dialog

mezi rozumem a nerozumem…

tenkrát měli ti obecní blázni

alespoň nějaké možnosti

svobodně mluvit

a jakési svébytné právo

zesměšňovat ostatní…

ovšem pak přišlo uvěznění…

institucionalizace…

hospitalizace zbavila šílenství posilujících rysů

a zredukovala je na pouhou negaci

a absenci lidství

jako Miazma

nákaza v oblaku pylu

neviditelně unášená horkým vzduchem…

zezadu mne kdosi popadl za ruce

odvrátil jsem pohled od zamřížovaného okna

a nechal se odvést do místnosti

složené jen ze zvukotěsných stěn..

na tělo a spánky

mi přitlačili desky

a pustili další elektrošoky…

klidně pokračujte

na mě vám žádný proud nepomůže...

jen já vím

jak hluboký může být kaňon

mezi tím co si myslím

a tím jaký ve skutečnosti jsem…

když mě po letech pustili z ústavu

v domnění že jsem napraven

ukázal jsem prstem k obloze

díval se do prázdna

a čekal kdo se přidá…

ale lidé měli pohledy přikované k zemi…

psal jsem dopisy

odkládal je na parapety

a čekal zda je někdo náhodný přečte

nebo zahodí či třeba pošle…

ale lidé se jich báli dotknout…

tak jsem vzal episkop

přístroj k prohlížení neprůhledných předloh

a s prázdným pohledem

vykročil jako lovec ozvěn

do zkamenělých šlápot…

tam na to místo bez princezen

co potřebují zachránit

bez tanečnic se zrádnými výkruty

i bez skrytých pokladů…

tam za tebou Galigai

člověk co je cítit kouřem….