útočiště...

…stavil jsem se na Kapu
doplnit čerstvé zásoby
s cílem prodloužit si trochu život
a také zajít za Nuem
žijícím v oblasti Namaqualandu
pro nějaká semena květin
pro Evropu..

jó lidi tam bývá krásně
celek působí přízračným dojmem
asi jako opiový přelud
začínajícího zahrádkáře…

ono odjakživa platilo
čeho je málo
je cenné a žádoucí
jako vzpomínka na ráj
sice navždy ztracený
přesto našemu srdci blízký
i když
i on byl v podstatě
ohrazenou zahradou…

vracel jsem se zpět na loď
do přístavního mraveniště
obtěžkán semeny
když kolem proklusal
s relativní lehkostí
asi dvoutunový nosorožík
vesele hopsající
jako nějaká předvěká variace
na téma hříbě…

odolal jsem fatálnímu nutkání
postavit se mu do cesty
a pohladit si jej…

vzápětí jsem minul
skupinku zdivočelých obyvatel
co vypadali
jako Hunové z dávnověku
na vycházce
a málem narazil
do ní..

podlehla
lokální módě
prodlužování kadeří
a sama byla poněkud vyšší
ovšem jestli jste někdy viděli žirafy
jak se ladně pohybují
s decentností sobě vlastní
zasněné důstojné a neukvapené
s jistou dávkou nadhledu
za klopení
neskutečně protažených řas
víte o čem mluvím…

ona poznamenala
vypadáte
čiperně a sympaticky
ale také tak trochu absurdně
jako kdyby vás sestavili
v nějakém skladu
ze zbylých dílů
takže vás člověk v té změti
co vypadá jako společenství opic
paviánů čakma
množících se rychlostí králíků
a působící prakticky tak drsně
jako lidská karikatura
skoro přehlédne…

no vida
teď se třeba lépe poznáme
má Protéye...