První

Já nikdy nenapsal báseň své ženě
a zdá se mi nízké ji v čemkoli lhát.
A flirtík, to od nevěry štěně,
jí štěkal otázku, má Tě fakt rád?

A tehdy jsem mlčel, ale nelhal.
Jen oči říkaly co asi měly.
A rty co včera líbaly,
se otřesem pláče chvěly.

I to je láska, ta druhá strana.
A Vy si troufáte soudit bez znalosti věci.
Ne slovy, ale rukou podanou
jde láska vyznat lépe přeci.

JO. Měl jsem štěstí,
že jeden anděl na zemi dlel.
Znám se, nic neslibuji,
jen říci díky bych asi měl.

Měl a přesto neřeknu,
svou něhu jinde lopatami házím.
Nechám to na oči a ruce,
dál životem ji doprovázím.