Na rozloučenou

no:
Děkuji :-*

zzlatý:
Osud nám dává a někdy bere,
určuje práva, což mě dost s..e,
něco je pro radost, něco v nás budí zlost,
jen toho pěkného nemáme nikdy dost...

s.e.n:
Když osud bere ,je to vždy smutné
najednou změna je jako když utne,
nic není jako dřív,nic Tě nebaví
však žíti dál je přece nutné.

gabkin:
Málem bych zapomněl , jak se to říká? Za projevenou účast Vám jménem pozůstalých předem děkuji.

no:
Když moje dcera psala slohový úkol, nebo básničku, přišla s tím vždy za mnou...tatínek byl na matiku, fyziku a chemii...Vlastně všechny mé tři děti chodívaly se slohy za mnou. Mám je ráda, proto jsem jim nikdy neřekla, je to skvělý... protože to nebývalo. Sedli jsme si a já se snažila jim pomoci...vysvětlit, co je dobře, co by se dalo napsat jinak... musím říci, že mě pak často překvapovaly, o čem přemýšlejí, jak a proč... Nebylo mi líto času a myslím, že se mi vyplatilo svým dětem nelhat...myslíš, že jsem na ně nebyla hodná, gabkine?

Maxwell z Keldu:
nejsi rapper? maji stejnou stylizaci textu

Siorak:
Je to velmi citlivě sepsáno. Obdivuji tě.

Rybí_kost:
Hm, je to hodně opravdové pro Tebe, až moc, když „smazání“ přirovnáváš k odchodu otce...

Liv:
Dlouho jsem tu nebyla, nevím, kdo se smazal...Tobě milý. Tímto zakazuji všem používat gumu! Tedy na gumování, mazání svých básní. Třeba se zas objeví.

Kiss.Beruska:
Moc pěkná básnička, jen ale nevím, proč z ní cítím trochu chlad...

Aťan:
Gabkine – pobrečíme, a půjdem zas dál, no ne? Musíme...

gabkin:
Děkuji Ti Atíku s Tebou půjdu rád,
aspoň budeš ve cvokařích mít zas o kom psát. roboti mi píšou TVU, skoro jako TVUJ. gabkin.

no:
No tak jste si pobrečeli a já slibuju, že už to víckrát neudělám )) vy dva ,,,moji ...milánci )

Bíša:
Heč, u Aťana mám i samotku...

...tahle mě velmi oslovila

PIPSQUEAK:
Kdo ví?!