Třetí

Zas nechce se domů.
Nechce se k Tobě.
Bolí to lásko,
vidět ty oči
bolestí zastřené.
Tak už si vyber,
čemu chceš věřit,
však to co se stalo
je nechtěné.
Nikdy jsem nelhal
a nemíním se to učit.
I když říct pravdu
je krutě mučit.
Vadí Ti už zase,
řádky co hlava píše.
Chceš mě mít doma,
z mé snové říše.
Zkus ránu kladivem,
třeba to vyjde.
Zjistíš pak s podivem
s čím zase přijde.
Víš, máme spolu děti,
to jediný co miluju.
Na Tebe zbylo jenom RÁD.
A někdy toho lituju.
No tak sem choď
a hlídej si mé básně.
Já budu v dílně stavit loď
a hrát, že je mi krásně.
Jen oči pohasnou
a duše bude proražena.
Dělej jak myslíš,
hlavně ať jsi spokojena.
A nečekej už další básně,
budu je do prázdných lahví psát.
Se psem budu chodit ven,
do proudu řeky své city dát.