Váha na city

Mbonita:
tahle váha by měla
být
jen na ryzí cit... ST

labuť:
Někdy ale zjistí, že nevydrží
Pak ručička vah nic nevyměří

trefa do mé nálady

Dota Slunská:
Doufám, že na týhle váze půjdou city pěkně dolů. Rovnováhu v tomto případě nebrat:)).

Bíša:
Co dodat víc...

Kars:
Moc času již nezbývá,
tělo chřadne,
citů ubývá

j@newe:
skvele

Verena:
chce to čas, ST

Psavec:
Jaké se použije závaží? Velké nebo malé?

sveřep:
jest těžce matoucí
a lehce krutá
/Stahuje časem z kůže.../
na tuto váhu si
stoupávám zutá
prý to pomůže

Churry:
Že je má váha nejistá
věděla jsem a trápila se...
Nejsem v tom sama?
Díky vám pane!
Jsem opět optimista! „o)

Zasr. romantik:
Neměř city na váze,
nepoměřuj lásku,
radši směj se jak blázen. Zaboř se do jejích vlásků
a buď šťastný, mamlásku!

WAYWARD:
...sioro,dokonce moudré ST

Chancer:
Času jsem dával hafo, teď toho lituji. Odteď nečekám!

drsnosrstej kokršpaněl:
opět souhlas, jako vždy
myšlenky tvý pokaždý
pravdou se mi v duši stanou
i já
mám jí rozkývanou

carodejka:
Krásné, pravdivé ze života.

Veselý Drak:
Naděje umírá
pak zase svítá
ručička po škále
zběsile lítá ANO

drsnosrstej kokršpaněl:
houpe se houpe, pořád ještě; k těm tvým věcem se zlehka vrací a nezestárnou – mít čas, daly by se číst pořád dokola – mají smysl, vtip a jsou dobře napsaný... měl bys je dát na list a svázat, u tebe by to mělo cenu