Nedělej mi do ní.

zzlatý:
nevím, jestli k tomu mohu vůbec něco napsat, když to vlastně nemá ani konec...hi...hi

Levandule:
Podle anotace jsem myslela, že je báseň i pro mě. Ale zjistila jsem, že není )

Kompot:
verše pěkné, ale ta básnická hodnota...

Aťan:
Nasraný gabkin... jak poetické. ))

Romana Šamanka:
jo jo roztomilé nasr*ní

Rybí_kost:
...ty se umíš tak krásně rozčílit....ale fakt )

Psavec:
Dal jsem stovku i přesto, že jsem kozoroh a jak vídím, tak je momentálně nemáš v lásce.

Kozoroh 1:
Ta růže tak krásně voní,
že až bolí srdce,
dál tu hodlám psát jen pro Ni,
a nevzdám se lehce!
Výhrůžky mne nezastaví,
já si za svým stojím,
když objevím klenot pravý,
jen o něj se bojím!
Třebaže jsem básník kletý,
ač ne žádný Villon,
chci dál chránit něžné květy,
statečný jak Lion!
Když verše mnou tady psané
i v duši Tvé znějí,
jak její bard,milý pane,
hrději je pěji!
Chvalme,co je hodné chvály,
o tom druhém tiše,
pro ten krásy pocit stálý
člověk sotva dýše!
/Já z boje nevytrácím se,
na výhrůžky s...,
ale raděj miluji se,
než se hloupě peru!
Tohle na paměti své měj,
příteli gabkine,
sáhni mi na mou orchidej,
malér Tě nemine!
;o(I)
Mirek
P.S.Zbraní těch,kdož nedovedou zacházet s řízným bičem vtipu,je nestydatost!Takže tu našim dívkám /a nejen jim!/ ukážeme,jak bojují inteligenti!Sranda musí být...

Siorak:
Souboj Titánů ..

gabkin:
A hle, výzva na souboj.
Přijal aniž mrk.
Hola páže do zbraně,
seřízni nový brk.
To klevety jsou nepřátel,
že jízda chromá, rezavá zbroj.
Po dobrém jsem vyslal posla,
teď se hněvu amora boj.
Než však zazní polnic hlas,
slibme si čest v boji.
Padlému že položíme,
k tělu úctu svoji.
Jen si nejsem zcela jist,
kolik orchideí máš.
Jseš na začátku skleníku,
nebo tu díru nevnímáš?
Již jsem ji zcizil
a přenes do své zahrady.
Povoláním lupič krásy,
co nechce platit náhrady.
Sám víš, jak květiny voní,
když rozvinou se po ránu.
Klidně si přijď barde pro ni,
Její vůně stojí za ránu.

Aťan:
Kde dvou je řež
i já tam jsem
a dívce vaší
řkouce: mne si vem!

Liv:
Hernajs, musím se mrknout na toho Kozoroha! No, jinak, povedla se Ti.

Radek Holomčík:
Škoda ( ale jen trošku ) toho prvního rýmu ( varování – do ní ). Jinak by to byla bezvadná úderka ( 100% ) – takto je to téměř bezvadná ( 99% ) úderka.

Lucie Teru:
Teda gabkine ty se nezdáš. Já se začínám bát – taky jsem kozoroh. No jo ale já vlastně kytky netrhám já je spíš dostávám – občas. Takže uff jsem v klidu.

Jarky:
)

frany73:
Pánové oba jste skvělí,
veršovaný souboj vejde do dějin.
Přejí hodně orchideí pro oba.

Kozoroh 1:
Čisté srdce,ostrý brk,
připraven jsem k boji!
Dej se,chlapče na úprk,
zachraň hlavu svoji!
Ty,lupič a knecht jen pouhý
se mnou chceš se měřit?
A že rytířské máš touhy,
to že Ti mám věřit?
Kdo se tajně zadem krade,
bere,co je cizí,
lže a do pekla se hrabe,
a v něm také zmizí!
Dávám Ti poslední šanci,
nežli uchvátí Tě ďas,
svých pět švestek ukryj v ranci,
a prchni,dokud čas!
Skleník plný květin mám,
dobrým lidem odnož dám,
kdo však loupí cizí krásu,
ten se dožije zlých časů!
Odevzdá dřív, nežli tuší,
život mně a ďáblu duši!
Tož,je-li Ti život milý,
prchej, seč Ti stačí síly!
Něžný kvítek v srdci mám,
proto slitování znám!
To se ale změnit může!
Jak moc ceníš si své kůže?

gabkin:
Jsem tulák po hvězdách
a pohrdám smrtí.
Nosit květy na slunce,
mi moje duše nutí.
Z temnoty Tvého skleníku,
kde ukrývals je světu.
Máš jich tolik neřáde,
už jim trousíš jenom větu.
Někdy jen dvojverší,
tam kde jsi ódy psal.
Drzostí mládí,
jsem Tě rozhněval?
Nebylo zavřeno.
Nikde žádná výstraha.
Za krádež perly skleníku,
má mě čekat poprava?
Toť k smíchu parde,
chtít vlastnit literu perly.
Honit mě po lesích,
majíce berly.
Teď možná překvapím tě,
já normálně nekradu.
Jen trestám Tebe bezbožníku,
jež nehledíš si pokladu.

Levandule:
Kluci, je to paráda!... Někdy před půl rokem takhle spolu psali G.P. a Cecilka na téma Měsíc. Myslím, že dosáhli 99 básní, či kolik... Až se budete nudit... najděte si to. Je to u G.P.
Váš Kozoroh Levandule ;-D

Kozoroh 1:
Tak Ty se touláš po hvězdách,
život svůj málo v úctě máš?
A zřejmě taky jako v snách,
květy na slunce nosíváš!
Můj skleník není vězením,
jen v noci tma tam bývá!
Některá květina chce stín,
a před sluncem se skrývá!
Kde bereš svoji jistotu,
že více neuškodíš
květině něžné, kterou tu
slunce žáru předhodíš?
Já nejsem krutý žalářník,
mám rád květinky svoje,
jen v knihách vrah je zahradník,
milná představa Tvoje!
A lepší jedno dvouverší
stvořené Lásky rety,
než dlouhý blábol plný lží...
Na to „cit“ mají květy!
Tajemství „nudit“ – říci vše,
Líp naznačit je pouze!
Když rozumí mi květy mé,
voní krásně a dlouze!
Závidíš mi,že květů mám
ve skleníku svém dosti!
Však já jim svoji lásku dám,
živin i vláhy dosti!
Laskavě s nimi rozmlouvám,
to ony mají rády!
Celé dny s nimi pobývám...
A to Ti, hochu, vadí?
Ty se jen touláš po hvězdách
a dívkám pleteš hlavy,
k životu málo úcty máš
a chatrné jen mravy!
Co chceš Ty, je Ti zákonem,
na jiné ohlížíš se málo,
což neměls nikdy v srdci svém,
co za něco by stálo?
Nehodlám v lesích stopovat
toho,kdo květy krade!
Svědomí Tvé vzbudím-li snad,
to půjde s Tebou všade!
Nevlastním perly literu,
to ony tíhnou ke mně,
a když jsou na mne milé tu,
to dobro cítí ze mne!
Nejsem, jak tvrdíš, bezbožný,
však ni svatyní strážce,
já ctím zákony přírodní,
mám celý vesmír v lásce!
Poklady vzácné nehlídám
jako žid Izák z Yorku,
k majetku jiných úctu mám
poctiv do kostí morku!
A není toho moc,co mám,
však čestně jsem to získal!
Svědomí svoje čisté mám,
tak proč bych si nepískal?

Terakota:
Tý brďo, to je aspoň diskuze !

gabkin:
Toulání po hvězdách,
i to je způso života.
Mýlíš se já velmi ctím,
ten pramen, co tak kolotá.
A toliko na přání květu,
toužící po sluneční lázni,
já vynesl jej na odiv světu,
tu orchidej, co vůní zblázní.
Já nehaním Ti Tvoji péči.
A nezávidím množství květů.
Jistě jim dáváš hodně lásky,
však každý z nás je z jiných světů.
Toulání mi nadhazuješ
a pletení hlav.
Že nectím jiných majetek,
jak káže dobrý mrav.
Mé svědomí chceš budit,
mě, co zákonem je čest.
Nad všechny lidské normy,
LÁSKA -ta nejvyšší zákon jest.
Nebráním perlám literu,
nechť se kolem Tebe druží.
Zajisté jsi poctivec,
poslední šlechtic bez okruží.
Já nenazval Tě, to Ty sám
zahradník – žalářníkem.
Jen podotknu moudrost lidu,
jak bývá často mojim zvykem. Sic bych říci kozel moh,
prý po krátkém čase.
Je-li zahradníkem kozoroh,
tak všechny kytky spase.

Liv:
Obávám se, hoši, že má inteligence je minimální, protože nechápu, že tak minimálně chápu, oč tady jde. Tedy spíš, o kterou...to vždy ženy zajímá.

Kozoroh 1:
Klidně se toulej po hvězdách,
dál květiny si lup,
já dál jdu světem jako v snách,
na dlani ani chlup.
Co byl jsem, to už neplatí,
co měl jsem, to je pryč!
Nikdo více mi nevrátí
nádherný Lásky kýč!
Už nechce se mi bojovat,
a nechci žíti dál,
v srdci už sídlí jenom chlad,
já Lásce vale dal
a s ní i každé naději,
co srdce ukrývá...
V hrobce bych ležel raději,
hlína je touha má!
Nebo se nechám zpopelnit,
a z věže plzeňské
já dám se tajně rozprášit
po krajině rodné!
Umírá básník v srdci svém,
zbývá jen „zombí“ stín,
duch vášně je již v kraji svém
daleko odtud, vím!
Máš volnou cestu, příteli,
nehrozí Ti můj meč!
Naděje mé jsou v p...
troubí poslední léč! A tímto končí bláznivý Don Quichote svou pouť i boj za rytířské ideály!