Oči jako korálky

Levandule:
((

prostějanek:
zkus je pustit... (pokud tedy nejsou polámané)

carodejka:
Když zvířata jsou mrtvá v pasti
a krev zabarví rudě sníh,
pak padají mé slzy do propasti,
vždyť zabíjet je hřích.

gabkin:
Možná se zdám krutý,
však rozvažte to přátelé.
Mít ve všem díru od myší,
to nebývá moc veselé.

Aťan:
Ty VRAHOUNE! A ještě to zpeněžíš v básni!!! Myšičky maličké, co vám to udělal... ( (Mně ty potvory málem sežraly chatu. Je fakt, že není moc velká.)

Siorak:
Aťan pravdu má, jsou to milá stvoření.
Myši jsou největší nepřátelé tchýní.. Malá myška ve tvém bytě,
nešťastně zamiluje si tě.
Ty místo milostných slastí
kladeš na ni kruté pasti. Neskočím ti na špek vole,
jsem duchovně založená.
Chci s tebou žít ve stodole,
špek ať mlsá tvoje žena.

gabkin:
Tak teď už můžu jít spát. Já věděl, že ta tečka přijde.

okapovaroura:
myší díru, máš i v sýru

Miluše:
Když jsem byla maličká,
přišla nám do komory porodit myšička.
Deset malých holátek,
zašlapal tatínek u vrátek.
Vidím to do dneška ve svých snech,
na ten šok se nedá zapomnět .

G.P.:
Básník a myš Je to už víc, než mnoho dní,
víc než je řek a vody v nich,
byl podivín, kdekdo ho znal,
žil v podkroví, tam básně psal. Jak pořádal královský bál
a s princeznou jen tancoval,
měl prázdný stůl, měl prázdnou spíž,
klobouk a hůl a v koutě myš. Tu myš měl rád, dával jí jíst,
učil jí psát, učil jí číst,
znal dobře stesk plynových lamp,
měl v očích lesk, ve verších jamb. Pravdě a lásce on psával rád
a častokrát pak míval hlad,
pak přišel čas – nepřál básníkům,
zůstala myš, osiřel dům. Šla staletí, kde ti dva jsou,
ve Tvých verších po světě jdou,
pravdě a lásce píšou dál zas,
básník i myš jsou někde v nás…

mamina:
nejdou mi vzkazy

PIPSQUEAK:
Zajímavá, líbí...*:)